Já, vodicí pes.
Moje jméno je Lia a narodila jsem se v dubnu 2006. Předána do aktivní služby jsem byla v říjnu 2007. Takže jsem už zkušená psí dáma a věřte či ne, práce mne pořád baví.
Přežívá několik mýtů o naší práci vodicího psa. Především si lidé myslí, že jsme nějací chudáci. Omyl. Vodicí pes, narozdíl od mnoha psích mazlíků nezůstává zapomenutý doma, , je stále se svým pánem a to je pro věrnou a přítulnou psí povahu to nejlepší. Když mám na sobě postroj vodicího psa vím, že jdeme pracovat, což sice obnáší soustředění, ale také pohlazení či dobrý pamlsek, jakmile správně splním úkol. Když jsem bez postroje, je to signál, že je volno, mohu se proběhnout, počuchat si, hrabat v myší díře a válet se v trávě. Na přivolání samozřejmě musím přiběhnout, to je základní povinnost každého dobře vychovaného psa.
Vodicí pes pozná, kdy je na semaforu pro chodce zelená. Omyl. My pejskové barvy na semaforu nepoznáme, ani není v našich psích schopnostech poznat, jak rychle jede auto. Dovedu svoji paničku k přechodu pro chodce a čekám na povel, po kterém přejdeme na druhý chodník. Tam, kde není provoz velký, je přecházení pro naši dvojku jednoduché, ale jsou místa, kde je velký provoz a hluk a tam je potom příjemné, když nám někdo vidící řekne, kdy můžeme bezpečně přejít.
Vodicí pes otevírá dveře. Omyl. Vodicí pes pomáhá nevidomému při orientaci, dveře vyhledá, postaví se hlavou pod kliku, ale člověk sám si dveře otevře. V tomto případě si lidé pletou věci, které umí pes asistenční s tím, co umí pes vodicí. Ale přece mají tito psí pomocníci něco společného-podávají svým pánečkům drobnosti, které jim upadnou. Když moje panička myje nádobí a upadne ji lžička, jsem první, kdo běží, aby ji podal. Také miluji bílou hůl a vodítko, to se snažím podávat co nejčastěji. A mimochodem. Věděli jste, že když je člověk postižený nejen zrakově, ale i sluchově, nosí hůl červeno-bílou?
Vodicí pes neumí jezdit na eskalátorech. Omyl. Samozřejmě se i toto ve výcviku naučíme a umíme si dávat pozor na drápky. Není tedy třeba, abychom jezdili v metru výtahem.
Vodicí pes musí mít v hromadné dopravě náhubek. Tohle už je naštěstí též za námi a to hlavně díky iniciativě některých zrakově postižených a Klubu držitelů vodicích psů. Drtivá většina dopravců již vyjímku pro vodicí psy ve svých vyhláškách má. Jsme totiž hodní, neagresivní a vychovaní a pokud máme náhubek, nemůžeme svým pánečkům podávat to, co náhodně upadne. Může to být nejen hůlka, ale třeba kapesník, rukavice, klíče. Takže by nás náhubek vlastně omezoval v práci.
Vodicí pes nesmí vstupovat do restaurací. Omyl. Můžeme nejen do restaurací, cukráren, obchodů, ale i do divadel či třeba na koncert. Pravda je, že sice paničce nepřečtu jídelní lístek nebo nenajdu zboží v obchodě, ale chovat se na takových místech umím. V restauraci je moje místo obvykle pod stolem, v obchodě zůstanu odložená u kasy a počkám, až nějaká ochotná paní prodavačka obejde s mojí paničkou obchod a udělají nákup. Ale je tu prosba pro vás, kdo nás pejsky obdivujete. Jsme-li někde odložení a čekáme na své pány, nehlaďte nás, nekrmte. To nás totiž obvykle vyruší a rázem se rozpomeneme, kdeže je náš páníček a to už se nám pak nechce čekat na místě.