Bílá hůl nebo vodicí pes?
Rozhodnout se pro vodicího psa není vždy jednoduché. Bílou hůl doma postavíte do kouta a už se o ni nemusíte starat. Pes je živý tvor a má své potřeby. Je to zodpovědnost, starost, ale i pomoc. Co převáží? U každého je to jinak. Někdo by psa nechtěl, protože by ráno musel vstávat a jít ho vyvenčit. Jiný si řekne, že pes ho přinutí, chodit více ven, bude ho motivovat k častějšímu pohybu na čerstvém vzduchu. A k tomu ho ještě bude vodit, bude obcházet všechny ty protivné reklamní tabule, které překážejí na chodníku. Také hraje určitou roli širší zázemí. Co když bude muset nevidomý do nemocnice? Je-li rodina schopná, o psa se postarat, je to určitě nejlepší. Dobré cvičitelské subjekty pak mívají možnost, umístit k nim psa v době, kdy se o něj nemůžete sami starat-případ nemocnice, ovšem lze ho sem dát i v případě, kdy třeba jedete na dovolenou a psa sebou z nějakých důvodů nemůžete vzít.
Já jsem měla celý život kolem sebe zvířata a mám je ráda. Nedělalo mi tedy problém, pořídit si vodicího psa i se všemi starostmi kolem. U mne převážil pomocník a kamarád. „Budeš mít doma chlupy!“ Tenhle argument jsem si od rodiny vyslechla jako největší katastrofu, která mne čeká. Doma jsme měli vždy jen „venkovní“ zvířata. Ale přiznávám, že chlupy v bytě jsou opravdu to nejmenší, co člověk musí řešit. Co když je pejsek nemocný či si udělá úraz? Ano, tohle je pak mnohem náročnější situace a každý, kdo si psa pořizuje, musí i s tím počítat.
Na druhou stranu mi pes pomohl, abych se odvážněji pustila do samostatného pohybu. Copak kolem domu, tam se to dá nacvičit snadno. Horší je, když se chcete pustit někam dál, více cestovat a to i tam, kde nemáte „nachozené“ trasy. Se psem to šlo prostě snadněji. Samozřejmě i s ním se učím trasy z bodu A do bodu B. Ale pes si je rychle zapamatuje, to sama s bílou holí bych to měla mnohem složitější a nácvik by mi trval mnohem déle. A když tak často cestuji, zjistila jsem, že pes výborně funguje v kontaktu s cizími lidmi. Někdy se lidé ostýchají, oslovit nevidomého a dát se s ním do řeči či dokonce nabídnout pomoc. Pes tady působí jako první impuls. „Vy máte krásného pejska!“ To je jedna z častých vět, kterou od lidí slýchám. A často se pak rozvine hovor, lidé mi povídají o svých čtyřnohých miláčcích. Najednou je tu něco, co lehce proboří bariéru, kterou přináší postižení. A je to moc dobře.
